POLIBKY. (II.)

K polibku podej rety mi, úpěl jsem k spanilé dívce!

Lehounce rtů jen mých svými rty dotkla jsi se.

Zlekána jako by šlápla jsi v trávě na hada, zpátky

rychle zas ústa svá od mých jsi odtrhla úst.

Nikoli, světlo mé, nedala’s polibek práhnoucím retům,

naopak touhu jen jich plamennou vdechla jsi mi!