POLIBKY VYDĚDĚNCŮ

Až přítmí nastane, sejdeme dolů

ve volnou přírodu z uliček tmavých,

polními stezkami půjdeme spolu,

zapomnít strastí všech, žalů a bolů,

na skvostném koberci květinek smavých,

rozkoší polibků jak oheň žhavých.

Až bude klekání v tiš naši zníti,

letního večera vssajeme vůni,

o příští době pak budeme sníti,

ať zříme komíny v dálce i čníti,

údery kovkopů z šachet ať duní,

v útrobách našich přec láska jen trůní.

Strávili v továrně jsme zas den celý

v kouři a výparech, připjati k stroji,

celý den jsme se jen potili, dřeli,

celý den tváří v tvář bídě jsme zřeli

a tu nechť na večer k novému boji

polibky opětně oba nás spojí.