PolIice verso.

Gladiator prostřed cirku,

pro zábavu patriciů

krví barvím žlutý písek,

v srdci trocha ideálů,

o ně rvu se s chámů spřeží,

césar tleská vesele.

Hoj, jak trojzub mih se vzduchem,

jak meč bleskl v pancíř Thráka,

odskočil a znova syčí,

síť nad hlavou jen se kmitla,

uhnul jsem však. Trojzub přece

zavadil o moje plece.

Ještě stojím na nohou...

Nevím, zdali příští útok

nesrazí mne na zem cirku,

však až tesák nad mou hrudí

zakmitne se, to vím jistě,

césar zvolna skloní palec,

řekne: verso pollice.

Patricii s césarem jdou,

taky svorně palce sklopí,

je to banda neupřímná,

zraky sklopí, tiše řeknou:

nebylo už možno jinak.

A má rudá, horoucí krev

zbrotí písek areny.

Patricii sklopí palce

– co učiníš, moje milá?

Moje milá, sklopíš taky,

neb jsi stejně necitelná,

sklopíš zraky, řekneš zvolna:

však ho škoda nebylo.

Vím to všecko, avšak přece

oháním se krátkým mečem,

vynakládám všecku schopnost,

třeba svůj jsem prohrál zápas –

neboť dobrý gladiator,

pamatuj si, dítě moje,

neprosívá o milost!