POLITICKÁ PÍSEŇ.

Zvonů tré zní nad mou hlavou,

jejich zvuk je kovový,

plní duši novou slávou,

lámou staré okovy.

A ten trojí zvon je zván:

Slovan – Křesťan – Rakušan.

„Za svobodu slávských krajů!“

první struna zaznívá.

Vnikni v hloubku jejich tajů,

mladá duše ohnivá!

Ve vlasti měj volný stan

SLOVAN – Křesťan – Rakušan!

Druhá struna v srdci zvonů

ta má svatý, božský zvuk:

„Křesťan, bratr milionů!

Nerozborný, věrný pluk!

Vírou roste z běd a ran

Slovan – KŘESŤAN – Rakušan.

Od Krkonoš, ode Tatry

k modrým vlnám Adrie

národy chcem jako bratry

v klínu mocné Austrie.

Zvonů hlas zní, uragan:

Slovan – Křesťan – RAKUŠAN.

Přišel čas, by padla v trosky

stavba cizích vetřelců,

nový chrám jak přelud božský

tesán rukou umělců

uvítá nás do svých bran –

Slovan – Křesťan – Rakušan.

Nechť i posměch bloudů zraní

zvonů mojich trojici,

ony pějí v odhodlání:

Bratří! Na svou posici!

Nesmí býti udupán

Slovan – Křesťan – Rakušan!

My tu říši přetvoříme

ve zvonů těch hlaholu,

všechny zrádce pokoříme

v neústupném zápolu,

jásot zazní se všech stran:

Slovan – Křesťan – Rakušan.