politická píseň

By Stanislav Kostka Neumann

Politická píseň jako všecky písně

může býti krásná nebo ošklivá,

jako rudá růže z pohnojené plísně,

jako z panských luhů houba prašivá.

Sloky, verše, rýmy nejsou věci svaté,

básník v říze kněžské komický je brach.

Opěváš-li jednou sladké city vzňaté,

jindy hořce zazní zklamání a krach.

Aj své city tvrdé, mstivé, blasfemické

do svých písní můžeš směle zrýmovat.

Účel vždycky světil prostředečky lidské.

Ale nezapomeň strašně milovat!

V tom to vězí jen, jak medu trocha v květu,

barvami ni vůní nelákavého.

Nejkrásnější báseň z jedovatých tretů

méně je než výkřik pro vražděného.

Jenže vražděnými mohou být i vrazi.

Oči protři si, bys viděl skutečnost.

Mnoho všude mračen, temnoty a sazí,

jedna svítí pravda, jedna chybí ctnost.