POLITICKO-VĚDECKÁ ÚVAHA

Byli slavní národové

a jsou spočteni jich dnové,

s velkým hlomozem či tiše

vzaly za své mocné říše –

takový jest osud lidstva,

a je to znak zpátečnictva,

myšlenková ztrnulost,

hledět stále v minulost.

Padla samostatnost česká

a neexistuje dneska

z té a oné příčiny,

jak nás učí dějiny,

a kraj český stal se kouskem

mocnářství jsa pod Rakouskem.

Císařská královská vláda

pohříchu si nezakládá

mnoho na nestrannosti.

Trapné je, jak odkazuje

na německé milosti

český národ. Vystupuje

v hlavní úloze zde zhoubný

vliv též pruské piklhoubny.

Z této trapné situace

má nás politická práce

vytáhnout. Je mužů mnoho,

kteří podjali se toho.

Každý z nich, že leží spása

jen na jeho cestě, hlásá.

Než naproti tomu věda

zas nás učí, že se nedá

soudit do budoucnosti

podle dnešních znalostí

jak anthropologie,

tak i psychologie,

hospodářství národního

i sociologie,

neb nauka každá tato

zpytování přírodního

o lidech a člověku

ještě velmi, přesně vzato,

mladá je co do věku.

Člověk řídí se vždy více

méně temperamentem

svým, a ten i v politice

bývá hlavním momentem.

Tak když někdo – příkladně! –

ze předu či úkladně

plivne komus v obličej,

jakž je leckde obyčej,

je-li postižený hlava

chladná, řekne: „Poprchává!“

Jiný opět rozeznává

velmi přesně od slin vodu,

byť měl z toho hmotnou škodu.