Polní květiny.

„Lidičky dobří, kupte kvítky,

„kupte si polní květiny“

Zavolej, dítě, pán jde kolem:

„„Pojďte sem, pane jediný.““

„„Na horách ještě sněhy leží

„„hle, kvítky, rostlé v zátiší – – ““

„Vidíš, sestřičko, že jsme chudy,

„takový pán nás neslyší!“

Ty milý Bože, což jsme v bídě

po celou zimu úpěly

a na kolenou modlily se

a hlad a příkoř trpěly! –

„Lidičky dobří, kupte kvítky,

„hle, kvítky, rostlé v zátiší!“

„„Vidíš, sestřičko, jaro tady

„„a ještě nás Bůh neslyší!““

A přece svítí slunko Boží

na všecky stejně květiny

a nad všemi se stejně klene

ten modrý blankyt jediný!

„Hle, kvítky pane! tiše zkvětly

„v samotě, poblíž jezera,

„o kupte si je, blahou vůní

„opojí pána z večera!“

Pojď k matce, dítě, snad nás nebe

v opuštěnosti uslyší!

Bůh slyší každý polní kvítek

pučeti láskou – v zátiší!

„O nedělte těch polních kvítků

„od sebe, pane přesvětlý,

„kupte též poupě, koupíte-li

„si kvítek polovykvětlý.“

„Pospolu vypučely oba

„na oba slunce zářilo

„a oba stejně za červánků

„nebe svou rosou zvlažilo.“

O pojď sestřičko, půjdem domů;

Bůh uchovej nás před světem!

Svět vzal by jen květ porozkvětlý

a pohodil by poupětem.