Polní květy.

Jak polní květy v nádheru se šatí

a pokrývají luhy, les a lada,

slunce a prcha do klína jim padá,

nesejou, nežnou a jsou celí zlatí:

Svěřep a stoklas, mnišci chocholatí

i květ, jenž svítí pod korunkou hada;

klas chudý vedle na úhoru strádá,

však jim se rozmar nikdy nepohatí.

A koukolem a pejrem, kokoticí

a svlačcem, luštincem tak po dni tuhém

když kráčí sedlák s uřícenou lící

a chudou jař obzírá do daleka

a vzpomene, co vrabců na ni čeká, –

tu pomyslí si: Tak do toho pluhem!