Polní kvítí.

Mám polní květy rád. Zda v hrobu prsť

jich někdo pro mne přinese jen hrsť,

bych ucítil, že nebe krásou hoří,

a jaro směje se a divy tvoří?

Či bez těch květů zůstane můj hrob?

Jen o hrst žebřu prostičkých těch zdob;

pak k nohám hloh a lípu k hlavám dejte

a zpěvným ptákům hnízda vít v nich přejte.

Až z lázně jitra stoupne slunce zjev

a v jeho záři ptactvo zladí zpěv,

i já ty písně uslyším snad v hrobě

a tajně stisknu ruce vaše obě. –