Polní maceška.

To chudé jest již klasobraní,

krok strništěm jde přetěžký,

a zemdlený kam zrak se sklání,

zří kvést jen plané macešky.

I ptám se únavnou tou poutí:

Mám v chudou kytku si je vzít?

Má v suchopáru tady schnouti,

či v ruce mé? – To sporný cit.

Či mám je zbožně vložit v knihu,

by kdos je našel po letech?

A k sobě dím, zlou v duši tíhu:

Jen klidně zde je státi nech!

Líp věru zapomníti zcela

tu strništěm pouť přetěžkou,

než aby za vše duše měla

vzít za vděk – planou maceškou.