POLOVIČATÝ.

Narozený právě o půlnoci

v polovici toho století,

polo v starém, polo v novém roce:

podivné vám propadl to moci,

že by příčin dost se mrzeti

na mou věru! na svého měl otce.

Třeba hochem, jako děvče slabý

k hochům se i ku děvčatům táh’;

že se bytost na dvě půle dvojí.

V bitvách s kluky nebyl práč to chabý,

aniž hrubcem v jemných dívčin hrách:

bujnost k oněm, k těm ho jemnost pojí.

Na to pak, když povyrostl trochu,

na výměnu dán byl do Němec,

z Vaška aby pána vychovali.

A tam jemu, ubohému hochu,

aby z něho bylo něco přec,

rozum po němečku vetloukali.

Bylo mu as jako rybě v suchu.

Polo zněmčen, Čechem ještě půl,

k vlastní matce, neví sám, zda patří.

Zlá se bouře v mladém zňala duchu,

cizí kraj mu v očích jako sůl,

zpět ho vábí rodní k sobě bratří.

Leč ti bratří ve okovech úpí,

ačtě živi, zvolna zmírají,

ačtě v boji, přece mlčí, trpí.

Zpupně ve tvář odpůrce je tupí,

vztekem pěstě se jim zvedají – –

a jich kosy sečou trávu, chrpy...

Na perutích poesie vzhůru

duch se vznesl k modrým nebesům,

hledá pravdu, krásu, dobro hledá.

Strhnout směle ze slunka chce chmúru,

v základ zříti světa tělesům,

nedá, ničím odstrašit se nedá.

Marní snové! V prach jej dolů táhna,

zákon tíže naň se zavěsí,

zem pak hlásí o svoje se práva.

Dolů tlačen, a přec vzhůru práhna

mezi zemí, mezi nebesy

potácí se, zoufá, upadává...

Touhou sladkou srdce zachvívá se

po lásce a zemském po blahu,

oko teskné po soucitu bádá.

Touží, stůně, hledá, dohledá se

přes vši zášť a přes vši nástrahu,

hlava krásné, zlaté sny si spřádá.

Dívka sličná, plna vnad a cností,

hochu jarému se nakloní;

tváře rdí se, oči láskou září,

v náruč klesají si v blaženosti,

o jednom jen, jednom jinoch sní:

kterak milku vede ku oltáři.

Bouři mraky na obzoru věstí.

Což mu po tom, třeba hrom si bil –

ženich jede vesel ku nevěstě.

Uhodilo – – do jeho to štěstí.

Jiný prý se dívce zalíbil...

Obrátil se, vrátil na půl cestě.

A tak všude lpí jak těžká vina

na něm kletba jeho zrození:

v půli se mu snahy rozpadají.

A jestli přec polovice jiná

krutý jeho osud nezmění,

v půli věku snad ho pochovají.