POLSCE. (I.)

Vstaň, Niobo, a svolej svoje děti,

děl hřmění všechny ujařmené budí –

kde Tvoji vrazi? Již jich neviděti!

Vstaň, tiskni děti k mateřské své hrudi!

Prach těch, již cizinou šli s Tvojí duší

a slzami a vírou živili ji,

se tiše chvěje – oni, šťastni, tuší,

že smyslu muk svých došli v historii.

Že třikrát zbitá, třikrát křižována,

Ty vstavíš trůn svůj v posled na Golgathu

za velikého sobotního rána

na troskách trůnů všech tří Svojích katů.