POLSCE ROKU 1886.

Ó blázni, děti, jenž věříte ještě

v soud dějin! Vše jest možno v době naší,

kde barbar jeden nad vlastí meč vznáší

a druhý nad jazykem otců kleště.

V jízdeckých botách s bičem v pěsti chodí

teď vzdělanost a národy v tvář šlohá.

A není práva, řádu, není boha,

kde železo se chladně krví brodí.

Jsou bájkou dějiny a dědů sláva.

Vše diktuje se a pak douškem spláchne,

dnes pérem se a zítra mečem máchne

a lidskost psem na prahu dokonává.

Co dnes je národ? Otroků mdlá vlečka!

Co dnes je píseň, umění a věda?

Ten panuje, kdo nejvýš bič svůj zvedá

a jemuž tleská největší psů smečka.

Soud dějin výmysl je plachých snílků.

Tož do slabých a do bezbranných, do nich!

Vlast rozneste jim na svých Valkyr koních

a pospěšte, neb časem ztratit chvilku

je ztratit všecko! Ten je heros pravý,

kdo století v tvář plije neustále,

kdo přibil lidskost k zpupnosti své skále

a věří, mstitel že se nedostaví!