Polsce.

Evropě stárnoucí ve doby sklonu

jest dílo jeho ryzí číše vína,

jež mladost, sílu, pravdu připomíná,

ruch dávných dob i hlahol rodných zvonů.

Pych slávy kozácké, ryk v bojů shonu,

věk velký Polsky, naše skepse líná

vrou v číši této, k níž se lačně vzpíná

– ó sladké vědomí! – dlaň milionů.

Ó Polsko šťastná! Sirá vdova kdysi

skráň věštců Svých Jsi věnčívala sama;

dnes v paian Tvůj se národové mísí.

Dík světa Zaň dnes k nohám Tvým se skládá

na pochmurné Tvé minulosti drama

jak purpurný plášť Jeho sláva padá.