Polské hroby na hřbitově Montmartre.

Když sjíždí v kraj noc na hvězdnatém voze

a šedé město halí pára šedá,

jak příšera v tmu Montmartre se zvedá

tich, zamyšlený, města ve hlomoze.

I ptáš se, giganti snad ku obloze

nad město, jež si mez určiti nedá,

zas město vznesli? – Duch tam ticho hledá

a trochu snění v pařížské té prose.

Tam v spoustě domů spousta hrobů leží.

Co srdcí tlí tam pod ciziny prstí

a všecka, všecka křičí po mstiteli!

Ó lásko k vlasti neúmorná, svěží,

i kosti prochvíš a z popele hrsti

zas vnukům tvoříš velký život celý!