Polsko, Polsko! oslavená země,

Polsko, Polsko! oslavená země,

Sestro milá mého národu!

Zpomenu-li na tvou nehodu,

Ostrá bolest jak ten oheň žže mě.

Slynula jsi druhdy v krajin sněmě

Skrze nejednoho vévodu;

Křesťanstva jsi střáhla svobodu,

Když se pohan vztěkal přeholemě.

Kdež jest berla volné správy tvojí?

Ach mé srdce hořem krutým puká:

Zlomila ji nepřátelská ruka.

Ale to ach jestiť větší muka,

Že ty pořád trváš s Bohem v boji,

A v hruď vlastní saháš hříšnou zbrojí.