POMLUVY.

Po úzkém trámoví přes rozbouřené vody,

jichž kalná pěna časem v tvář ti šplíchne,

ty kráčíš pevně v klidu, jenž se z práce rodí,

tvůj krok na ztrouchnivělém dřevu tichne.

Na koncích vetché lávky chmurné baby sedí,

spuchřelé vyvrátit se snaží trámy

a do očí ti s neúprosným záštím hledí,

jež nasytit lze pouze mrtvolami...

Však krok tvůj se ni jedenkráte nezachvěje,

i nepřítel ti musí ustoupiti!

Jdeš kvapně vpřed, kde kvítí luk se na tě směje

a slunce v lesy snů tvých mile svítí...