Pomnění.

O jediná duše mé myšlénko!

Stálá hvězdo mého pomnění!

Věčně se v mé mysli skvíš, milenko,

Od prvního tebe spatření.

Tisícero plete světa říše

Před zraky mé pestrých výjevů;

Však je přezáří z vidinné výše

Obraz tvůj v milostném úsměvu.

Když na nebi luna tiše pluje,

K tobě touha moje zalétá,

A když něžným šeptem vánek duje,

Myslím, že to duch tvůj šepotá.

Když se den probírá ze svítání,

První jsi ty, v mé co mysli tkví;

Když slunéčko k západu se sklání,

Ve snách u tebe má duše dlí.

Pod hvězdami bez Tebe, milenko,

Žádného mi života není,

Ty jediná duše mé myšlénko!

Stálá hvězdo mého pomnění!

Dojde konce vše, i moje žití,

I svět dozrá svého úkolu;

Láska však v mé duši bude vříti

Věčně ve horoucím plápolu.