Pomněnka.

U potůčka, u pokraje

kvete pomněnka,

kolem ní si mile hraje

bystrá voděnka.

Pádí vlnka divým tokem,

v cizou pluje dál,

za ní zírá snivým okem

nezabudky žal.

Tak i dětství dnové plynou

jako vlny chvat,

luzní jeho snové hynou –

škoda jejich vnad.

Ze všech sladkých snů mi zbyla

jenom zpomínka –

kéž by se mi navrátila

chvíle jedinká! –