POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (IX.)

Ó květinko, má pomněnko!

Kde ručka, co mi dala tebe?

Hledám ji v šíru planiny,

ve stínu lesním, v modru nebe;

hledám ji v zlatém pásmu hvězd,

hledám ji v černém lůně mraků, –

bouří bych za ní v moře ploul,

byť na opuštěném i vraku.

A známky není v oblacích,

a není stopy na zemi! –

Hledejte harfy sladký tón,

kdy struna její oněmí – –

Ukrývej se, ukrývej!

Však přivábím tě z nenadání

na léčku, co mne jednou svedla,

já tebe zase lapím na ni.

Na smutném srdci pomněnku –

ukryju se ti v lůno země;

až vykvete ti na mém hrobě –

pak, dívko, zase přijdeš ke mně.