Pomněnka.

U potůčka dvé milencův

sedí pod olšinou,

lásku šepcí oči modré

srdce blíž se vinou.

„Vzpomeň na mne v zemi dálné!“

modré očko vzdechlo žalně;

vidouc jeho tiché smutky,

dala květ mu nezabudky.

Vzdychá vojín v cizím kraji,

k horám vlasti zírá –

ach, on touží po otčině,

v srdce žal se vtírá.

Než rok přešel v zemi dálné,

ztichly jeho vzdechy žalné,

jiná setřela mu smutky –

usech’ kvítek nezabudky.