Pomněnka.

Pomněnka skrývá odznak památky

v nepatrném květu svém,

když odstupuješ od své lásky,

připomíná křehkost v srdci tvém.

Pomněnky květ je vždy slastný,

čekáš na něj dlouhý čas

a tu pomni, jsi-li dost šťastný,

či zapomenout máš-li as.

Zapomeneš-li jen malou chvíli,

pak srdce touží sobě odpočít,

znovu snažíš-li dospěti k cíli,

cit svůj u pomněnky musíš obnovit.

Je-li těžký boj v tvém srdci

a duši svírá lásky hněv,

když rady nevíš sobě více,

zanotuj si malý zpěv.

Pomněnky, jak kvítka rajská,

hledí nás vždy přivábit,

ty však nezapomeň, že tvá láska

u pomněnky se může zase obnovit.

Zhlédneš-li jen jediný její kvítek,

zaplesá jistě tvé bolné srdéčko

a ten modrý květ u poupátek

připomíná ti minulost snad jen maličko.

Poupě rozvíjí se i v noci,

kdy změnu tu žádný nevidí,

mladé své srdce nenech smutku v moci,

ať tě pomněnka vždy veselou uvidí!

Pomněnce určeno jest její žití

na mokré půdě v bařinách,

vzpomínky přečasto i ku slzám nutí,

třeba tvůj bol byl v srdci hlubinách.