POMNĚNKY. (2.)

Když nocí tichou v zahradě jsem bloudil,

K okénku tvému doufaje pozíral,

Kytary struny žalostně probíral:

Tu lásky vzdech se vzhůru k tobě loudil;

A noc an v závoj svět zavinula,

Hle, milost tvá milenci kynula;

A v políbení tvém jak plály líce:

Žel ztišil se, i neslzel jsem více.

Noc tichá ještě světy zavine –

Tvá láska však mi víc nepokyne!

Nestíhám víc, milenko má, tvých stop –

Pokojné místo hledám, tichý hrob. –

Kam se as kryjí noční hvězdy jasné,

Když slunce zář je živící uhasne?

Aj, nové světlo nikde víc nenajdou,

Nespatřeny v temnosti věčné zajdou.

A žití mé se hvězdě podobá –

Tys byla sluncem, září láska tvá!