POMNĚNKY. (4.)

Byl krásný večer, tváře má planula,

An tobě blíž jsem k západu se díval;

Tu z oka tvého slza, hle, kanula,

I nevím, ký tvé srdce žal províval,

Ó, dívko, dívko! – vida zaniknula,

Na jejímž květu blaze jsem spočíval.

„Jsem věčně tvá!“ si pohnuta šeptala –

Jak krátkou věčnost jen si předzvídala?!