Pomněnky.

Ze všech kvítků, co jich Vesna

Probudila v lásce ze sna,

Volil jsem pomněnky sobě,

Bych je líbal v každé době.

Zahradník je mile pěstí,

Trávky plané kol nich klestí,

Ráno, večer pilně vlaží,

A pomněnky v zrůstu blaží.

Jejich květ jsou mé radosti,

V nichž jsem tonul za mladosti,

Půda jejich – srdce moje,

Vláha jejich – slzí zdroje.

Zahradník jest – čas, co býval,

V němž libostně jinoch sníval,

Zahrada – kraj Slávy celý,

Jejž objímá cit můj vřelý.

Každé slasti, jenž mi přána,

Jest pomněnka věnována,

A ty všecky věrně pletu

Kolem lípového květu.