Pomněnky.

Mezi hvězdičkami

Jedna hvězda skvělá!

Ach, což pak náš drahý

Antonín as dělá?

Miluji ho, ale

Dvoum ho nelze míti;

Miluj si ho, vlasti!

Já ho budu ctíti.

Bojslave můj drahý,

Máti vlast jak děva

Láskou k tobě hoří,

Na mne však se hněvá.

„Miluji ho“ řekla,

„Nad jiných tisíce;“

Načež já jí: „Máti,

Že já ještě více!“

Tam v té dáli temné,

V Opočenském lůně,

Žije přítel věrný,

Žije, však mi stůně.

Bože, dobrý Bože!

Nedej mu umříti!

Z mých dnů vem a nech ho

Vlasti déle žíti.

U Rokycan růvek –

Tamo slyšet lkáti;

Jun to švarný úpí:

„Máti, dobrá máti!“

Neplač, synu, neplač,

Máť tvou blaží nebe;

Ží teď Máti naší,

A tak spasíš sebe.

Ferdinande milý!

Za dne májového

Nahlédl sem hloubě

V základ srdce tvého;

Spatřil sem tam ráje,

Pokoj, lásku, nebe,

Spatřil sem tam dívku,

Dívku tvou a tebe.