POMOCNÁ LÁSKA

Jací lidé se mohou rodit

z úzkosti dne,

z ušlapaného srdce i půdy,

než zrůdy?

Jak má země plodit

v západu poledne

radost jitra,

když dnešek se bojí říc' – zítra!

K srdci je cesta daleká,

člověk se bojí člověka,

jeho nástrah a klamných vět,

bojí se v oči pohledět,

které se dívají, nevidí,

leda když závidí.

Ve stesku možno je utonout;

pomocná láska je svatý proud,

vynese, zachrání, osuší,

svěže je tělu i na duši.

Je nám jí třeba

jak soli a chleba,

lásky, jež věří a nebrojí

a ničeho se nebojí,

pomocné lásky živé,

trpělivé,

která se dívá a vidí,

zvedá a nezávidí!