POMOCNICE KŘESŤANŮ!

V té zemi, již zbožňuje celý svět,

se zrodila květina bílá.

Sám Bůh se nemohl navidět

tak skvělého, čistého díla.

I sklonil se k ní a políbil

a vdechl v ní spásu světa –

a od té rod lidský si oblíbil

ji na věčná, blažená leta.

Té liliji básník holduje,

když opěvat lidstva chce spásu,

k té liliji malíř putuje,

když nadzemskou vtělit chce krásu.

A zvony vísek i kathedrál

jí nejsladší plesy zvoní,

a poutník za moře táhne v dál,

by uslyšel píseň o Ní.

K Ní vzpínají dlaně své nemocní,

kdo chrom byl, berly své složí,

a z temnoty světa ji jásot zní:

Buď zdráva nám, Hvězdičko Boží!

A já teď poklekám před Tebou,

dlaň zvedaje, Lilije zkvetlá,

by v smutnou a uvadlou duši mou

vnik’ paprsek rajského světla.

Tak úpěl k tobě básník, muž,

jejž znavily žití boje,

já skládám tobě na oltář

to mladičké žití svoje.

Ty pomocnice křesťanů,

stůj při mně každé chvíle,

ať v duši čistou zůstanu

jak kalinky sněhobílé.