Pomoz!

Beťár, žid a fiškal,

to tři rodní brati,

ti se Slovákovi

umí zalíčati.

Beťár krade koně,

židák zboží drobné,

a fiškál jak kohout

zrnéčka sezobne.

Mistrové to věru,

ale my jen učni;

tuhou naší prací

jsou baráti tučni.

A my schneme stále

jako ty krkošky,

nohy cit nemají,

rozum nemá nožky.

Srdce jazyk nemá,

jazyk rázné slovo,

jen slzy jsou těžší

stokrát nad olovo.

O Parome starý,

najdi k nám už stezku,

a do každé ruky

vezmi tisíc blesků.

Do každého blesku

aspoň tisíc smrtí...

zhynem, tváli síla

jarmo nerozdrtí! –