Pomsta gnomů. (II.)

Ó pohádko! tys lidstva u kolébky

z paprsků luny tkala závoj hebký;

tys hlídala mu první, zlatý sen,

tys oživila jemu luh i lesy,

zdroj, vodopád, skal úvaly i tesy,

klid poledne, noc hvězdnou, mladý den:

vše báječnými zalidnilas tvory,

rej bludičky nad močálem, svit zory,

šum starých dubů plných ptačích hnizd,

vše bylo řečí, životem i ruchem,

sbor čápů, který vlhkým táhl vzduchem,

i padající žlutý list.