Pomsta gnomů. (III.)

Tys kynula a juž zázrakem v mžiku

se vynořily davy trpaslíků

a skřítků, šotků, vil a rusálek;

tys pohlédla v peň vydutého stromu,

juž mihla se v něm šedá brada gnomů;

šlas kolem sluje a po břehu řek;

tam kladiv ruch, zde svůdné písní hlasy,

nad vlnami se kmitly rusé vlasy

a pod listím zněl utajený smích.

Roh lovecký lkal v hloubi šedých hvozdů,

pláč flétny s rolničkami v píseň drozdů

se vinul s větví ztemnělých.