Pomsta gnomů. (V.)

Pan Sibo z Lorchu ve poledním žáru

na hradě svém si hověl při poháru

a, řeknu hned, byl pěkný jeho hrad:

na skále trčel nad modravým Rýnem,

kryt zelení a obrostlý byl vínem,

zeď každá nesla révy vodopád.

A jako hrad byl krásný jeho vládce:

mlád, vesel, šťastný, celý život sladce

jak báj mu kynul plný lahody.

Snad zítra juž měl zváti Hildu svojí –

kdož ale ví, co v hvězdách psáno stojí,

a co jest hříčkou náhody?