Pomsta gnomů. (VI.)

Číš za číší pan Sibo vyprazdňoval,

snil o nevěstě: její tváře ovál,

vlas jako zlato a pleť perletě,

zrak modrý jako chrpa ve obilí,

vzrůst ztepilý a luzná nožka víly,

a ret, mák vlčí v plném rozkvětě.

Vše hrálo před ním jako v páře ranní,

a ve svém pití, ve svém rozjímání

si nevším, že se černých mraků sbor

stáh’ v jeden závoj a táh’ od západu,

jak tmavý příkrov pílil k jeho hradu,

stín černý vrh’ na čela hor.