Pomsta gnomů. (VII.)

A brzy Rýn juž vlny svoje zchmuřil,

houk’ vichr v kraj a po vinicích zuřil.

Ó jaká vřava, jaký shon a vír!

hrom bouří hučí v pochod velkolepý,

blesk za bleskem div oko neoslepí,

i ve věži jím splašen netopýr.

Jak Meluzína kolem hradu stená!

Juž praská strop a chví se každá stěna

a v Rýnu sykot, v stromech hvizd a šum.

Pan Sibo tím se vytrhovat nedá,

sní o nevěstě dál a zvolna zvedá

zas plný pohár k svojim rtům.