Pomsta gnomů. (VIII.)

Však přísloví zde moc svou osvědčilo,

že mezi rty a mezi číší zbylo

vždy místa ještě pro neštěstí dost:

než pohár k retu dal a mohl píti,

roh hlásný slyšel s hradní věže zníti,

snad bouří zavát nějaký to host!

Však v tom než dál moh’ o tom přemýšleti,

na chodbě kroky, dvéře z kořán letí

a hlásný sám tu stojí zděšený;

chce mluviti, však strach mu váže ústa,

a venku vichr, liják i hrom zrůstá

a blesků sirné plameny.