Pomsta gnomů. (XI.)

Tam jeden, jehož hlava rovna kouli,

se ustrašeně k druhu svému choulí

a hořký lupen jest jim deštníkem;

však těžký deštěm jižjiž prohýbá se

a voda teče po vouse i vlase

a splývá v bláto s mokrým trávníkem;

ten pod obrovské houby ukryt střechu

se krčí, onen svoje vousy z mechu

přes vráskovitý zvedá obličej.

Zří Sibo divadlo to udiveně,

však skřítků dav ku skalní patře stěně

již u zábradlí zočil jej.