Pomsta gnomů. (XIII.)

A daleko jest odtud k skále Dračí,

kde domov náš; – ó kéž tvá Milost ráčí

nám poskytnouti v hradu útulek,

jen šerý kout na chodbě kdesi v stínu,

kam zavěšuje pavouk pavučinu,

klín pod schody, ach, všecko je nám vděk.

Ó smiluj se! Náš sbor, jenž skály láme

a zlato v nich, i my, jenž vybíráme

z vod bílé perly s leskem měsíčným,

my všickni, jak nás dole vidíš v roji,

tě překvapíme k brzké svatbě tvojí,

ó pane, darem přesličným!“