Pomsta gnomů. (XIX.)

List pad’ mu z ruky. „Cože, u sta hromů!

to snad je první škádlení těch gnomů?

Však brzy jeho hněv se ukojí;

zřel v duchu Hildy úsměv, vlasů zlato

a myslil: stokrát stojí Hilda za to,

pár žeber zlomit soku v souboji!

I viděl, jak je vítěz nade všemi,

jak sklání meč a koleno své k zemi,

jak z její ruky béře zlatý skvost,

a slyšel davy jásající v křiku,

zřel radost svých a úškleb závistníků

a zlatou svoji budoucnost.