Pomsta gnomů. (XLII.)

Mab s tímto koncem spokojena není,

a zaříká se, že prý v moje snění

víc nevjede na zlatém vozíku,

že nevyzlatí víc mi s čela stíny

a nenavěsí perel v pavučiny

a nepošimrá koncem bičíku.

Však myslím, Mab, jež smířiti se nechce,

že dá si říci a povolí lehce

a novým snem se ke mně nachýlí,

jak, moje dítě, moje zlatovlásko,

má holubice, luno, perlo, lásko,

tvůj úsměv uzří rozmilý!