Pomsta gnomů. (XVI.)

A Sibovi se teprv nyní zdálo,

cos z hloubi země že se děsně smálo,

on chápal, to jest hrozné kletby zvěst,

a vzpomněl si, když obrátil se v mžiku,

jak šedobradý jeden z trpaslíků

ku hradu zaťal pozvednutou pěst.

Pod každým keřem, kam jen oko stačí,

on škodolibé viděl zraky dračí

a nevrle se v síň zas navrací;

teď trpká duma čelo jeho stíní,

i víno zdá se trpké být mu nyní,

a šachovnici překácí.