Pomsta gnomů. (XX.)

S tím snem šel spat. Noc vážná dále kráčí,

spí luh i sad, však dole v skále Dračí

dnes četné davy skřítků nespaly,

na balvanech zde hlavy ve hromadě

se usadily tiché ku poradě.

Kol stěny plály jako opály,

od stropu visel karbunkl a planul

jak zářné slunce, jeho záblesk kanul

v kout nejtmavší a všady jen sil nach;

vše lesklo se, kol žíly zlata v stropě,

vše tálo jeho světla ve potopě

i drahokamy po stěnách.