Pomsta gnomů. (XXV.)

„To dobrý nápad! zdráv buď šedý skřítek!“

sbor zajásal a jako klubko z nitek

se splítá, k sobě tulili se zas;

cos šeptem se od ucha k uchu neslo,

jak zázračné a spásonosné heslo,

a hlavou kývli – nový smích a jas –

a rázem sbor jich vstal radostí křiče,

ti motyku a ti zas vzali rýče

a hrnuli se v tichý, spící les.

Jak stínů tlum kol skály letli hbitě,

na luny paprsk sedli, okamžitě

ten v lesa hlubiny je nes’.