Pomsta gnomů. (XXVIII.)

Ten pařez, kmen neb vydoutnalý kořen

jest začarován, ku neštěstí stvořen,

jen z něho tryskne tanec světýlek;

květ kapradí má pod ním klasy zlaté,

jen pod ním roste býlí jedovaté,

v němž rosu sbírá čarodějnic vztek;

a vyroste-li strom na tomto místě,

pak šibenice bude z něho jistě;

a kořen-li – ach, kdo jej překročí,

ten v jednom kuse v lese nebo v pláni

kol musí obcházeti bez ustání,

jak závrať když jím zatočí.