Pomsta gnomů. (XXX.)

Ráz – kořen prask’, však jednu na hromadu

se skáceli, druh druhu scuchal bradu

a kořen seděl pevně bez hnutí;

i vstali zas a chytli za pahýly

a táhli zas, co v těle jejich síly,

zas kořen prask‘, však temné vzdychnutí

se dralo z hloubi, kořen hnul se, větší

zas trhli silou, až jim v tuhé křeči

se paty v půdu vlhkou přitiskly,

a ještě jeden útok prudký, smělý,

a kořen pod nimi juž ležel celý

a všickni sborem zavýskli.