Pomsta gnomů. (XXXI.)

Tak před nimi juž ležel kořen buku,

pln vláken, nitek, vlášení a suků,

jak šklebící se ďábla obličej;

jak oči světlošky dvě pod něj sedly.

Teď trpaslíci pomalu ho zvedli,

na ramena svá naložili jej

a zpátky juž to větru letem jelo,

les, skála, proud, vše kolem nich se tmělo,

tam sýček úpěl, pes vyl z vesnice,

rej bludiček se míhal v pusté pláni,

a v hustém sítí žabí skřehotání

se ozývalo v rybníce.