Pomsta gnomů. (XXXIII.)

Z mlh zatím vstalo jitro čarokrásné,

si s čela střáslo mlh kadeře řasné

a prodchlo vůní každou zkvětlou snět

a vyzlatilo každou nebes chmuru,

až odvážil se skřivan do azuru

a písní jedinou byl jeho let.

Na hradě rohy hlasné zvučně zněly,

a brzy rytíři ye stran všech spěli

ku hradu Hildy, který v páře skryt

jak fantom snů se nad krajinou míhal;

roh neust8l a stále most se zdvíhal,

div mohl hostům postačit.