Pomsta gnomů. (XXXIV.)

Od Lorchu cestou na mohutném broni

pan Sibo cválá, třemen jasně zvoní,

má zlatou přílbu s rudým chocholem

a Hildy znakem; ocel na krunýři

jen leskne se a v srdci mu to víří,

jež blesky plá i boje plápolem.

Jak vesel jede, za ním prachu sloupy!

Juž před ním hrad, juž brzy na most vstoupí,

při zvuku jeho rohu jenž se zdvih;

v tom oř mu klopýt’, až se jisker deště

mu lily z podkov: „Což před hradem ještě

chceš poznat ostří ostruh mých?“