Pomsta gnomů. (XXXVI.)

Když nikdo nejel, most byl zdvižen zase

a brzy bubnů vír a vřesk trub rozléhá se,

hlas herolda lze potom rozeznat:

v boj volá všecky reky silou známé,

a tomu, který všechněch oštěp zláme,

má Hilda prsten i svou ruku dát.

Zas trouby hlas a herold dvoje jména

juž provolal: cval ořů, půda sténá,

třesk oštěpů dvou, jak se setkali.

To Kuno byl a Guntram, Siba soci,

a Sibo koně rve a škubá mocí,

div až jej ve prach nesvalí.