Pomsta gnomů. (XXXVII.)

Křik jásavý, – juž Kuno leží v prachu;

jas trouby nový. V brokátu a nachu

rek druhý vjíždí v prostor ohrady.

To statný Günther; Sibo sebou trhá,

zas oře bodá, střemhlav dál se vrhá,

však darmo, jeho dlaň jak bez vlády.

Kůň po třech krocích zpět jde, smutně řehtá,

a pod listím se v keřích cosi chechtá,

zas jásot v hradu, Günther na zemi,

a Sibo zří, pavlánu přes okraje

jak Guntramovi mnohý pás vstříc vlaje

a jak to prší růžemi.