Pomsta gnomů. (XXXVIII.)

To nesnese a rázem s oře skočí,

meč tasí, musí tam – leč sotva kročí,

cos neznámého zas jej táhne zpět;

chce na tu stranu, ale běda, běda,

kdos drží jej a dál mu kráčet nedá,

a vše se chechtá: kámen, haluz, květ.

A na hradě zas trouby zahlaholí.

Zas Guntram vítěz, on zde, v širém poli,

meč darmo tiskne ve mohutnou pěst;

rek jiný zas tam vjíždí do ohrady,

on, loutka, v kole chodí beze vlády,

i poznává, že zaklet jest.